V roce 1122, tedy dva roky po založení řádu, navštívil Norberta bohatý hrabě Theobald IV. Veliký, syn Štěpána z Blois a jeho manželky Alice. Jeho otec byl jedním z prvních křižáků a zemřel v Palestině, matka byla dcerou Viléma Dobyvatele, anglického krále a vévody v Normandii. Theobald požádal o členství v řádu, ale Norbert to zasloužilému hraběti neradil; šlechtic se staral o vdovy a sirotky, o chudé a nemocné, a tak ho Norbert vybídl, aby zůstal ve světě, oženil se a založil rodinu. Oblékl mu krátký bílý škapulíř a napsal pro něho jednoduchá pravidla. Theobaldova příkladu následovalo mnoho osob a tím vznikla nová, sekulární větev řádu, první a nejstarší v církvi. Po stu letech tuto myšlenku převzali pro své řády František, Dominik a mnozí jiní. Norbertova společenství věřících, žijících ve světě, vznikala u premonstrátských klášterů a trvale ovlivňovala křesťanský život v rodinách, upevňovala charakter mládeže a pomáhala v pastoraci. Breve Pia XI. z roku 1928 mj. uvádí: Svatý zakladatel, vedený Duchem svatým, Theobaldovi poradil, aby neopouštěl svět, ale předepsal mu pravidla křesťanského života a na znamení duchovního spojení s norbertinskou rodinou mu oblékl bílý škapulíř. Četné osobnosti ve Francii a v celé Evropě následovaly jeho příkladu, a tak se utvořila skupina norbertinských terciářů.
V Želivě obnovil tuto ideu opat Vít Bohumil Tajovský ihned po svém zvolení v r. 1948; i v následujících dobách totality byli tajně přijímáni noví členové a sekulární řád se scházel v soukromých bytech. Po roce 1989 došlo k obnovení činnosti v plném rozsahu. Pro jeho členy a přátele vycházel pravidelný oběžník nazvaný Želivské echo. Dnes ho nahradil list želivských farníků, terciářů a přátel kláštera, který vychází pod názvem Siloe. První národní setkání terciářů českých klášterů se konalo ve dnech 30.5.–1.6.2008 v Želivě.
Společenství se pravidelně schází na duchovních obnovách a je otevřené pro každého zájemce. Jejich náplní je kromě modliteb a meditací filozoficko-duchovní formace pod vedením jednoho z želivských bratří. Společenství má charakter rodiny, která je stmelena dlouholetým přátelstvím, jehož počátek u mnohých sahá až do doby totality. Bratři a sestry udržují mezi sebou kontakty i mimo tato setkání a sdílejí společně své starosti i radosti a vzájemně se podporují zvláště modlitbou, ale i jinak.
V době velkého individualismu a morálního zmatku se želivští členové a členky snaží o růst ve svatosti, jak jsou k tomu povoláni svým křtem, ale i začleněním do bílého řádu, každý tam, kde žije. Stávají se tak kvasem, který naše společnost tolik potřebuje. Hlavní zásadou je připravenost ke každému dobrému dílu ve společenství jednoty a lásky s želivským společenstvím bratří a pod jejich vedením.
Společenství našich terciářů dnes tvoří členové starší i mladší, laici a kněží římského a řeckého obřadu, Češi, Moravané i Slováci, lidé různých profesí. Mezi aktivní členy dnes patří kolem čtyřiceti bratří a sester. Setkávají se minimálně pětkrát v roce v želivském klášteře na společných duchovních obnovách.
Zájemci o vstup do společenství se mohou hlásit u Stanislava Krejčího na emailovou adresu: ageus@centrum.cz
nebo telefonem u pátera Tadeáše Róberta Spišáka na čísle: +420 604 893 831.
