Dovolte mi, sdílet s vámi něco, co se v našich životech běžně stává, jen si to často nestihneme
uvědomit. Někdo říká, jak se to zpívá v jedné populární písni, že život je jen náhoda, jiný
řekne, že život je osud. Pro nás křesťany jsou však slova jako „osud“ nebo „náhoda“ slova
nevhodná, protože Bůh sice ví, co uděláme, nebo neuděláme, ale nijak do toho všeho
nezasahuje tak, aby nám vzal svobodu. Chcete důkaz? Podívejte se na kříž Ježíše Krista! Bůh
na svět poslal svého jediného syna, abychom měli život věčný. A co jsme udělali my lidé?
Zabili jsme ho. Jistě se z toho Bůh netěšil. Mnohé křesťanské obrazy znázorňují Ježíše na
kříži často s Nebeským Otcem, který trpí stejně jako syn. Co však Bůh dělá, je to, že je
silnější než zlo, které je člověk schopen udělat. Zapřáhne zlo do služeb dobra a vytěží z toho
maximum podobně, jak to udělal s křížem Pána Ježíše. Třetího dne vzkřísil svého Syna
k životu. Ale zpátky k našemu příběhu. 1. října jsem se účastnil pouti v Uherském Brodě.
Páni, to vám byla pouť! Kolem mě spousta mužů, žen a dětí v krásných krojích. Bylo
zajímavé, že ženy měli z kroje udělány obrovské bicepsy. V průvodu na mši svatou jsem
uviděl sestru Lujzu, vincentku, kterou jsem kdysi potkal v rodišti pátera Siarda. Stihl jsem ji
pozdravit a šli jsme sloužit mši svatou. Ve čtvrtek po pouti se v rodinném centru Žilinské
diecéze na Slovensku konalo setkání členů týmů seminářů Otcovo srdce Čech a Slovenska
s Jeffem Scaldwellem, který jezdí také k nám do Želiva. Protože členem týmu těchto
seminářů je i náš páter Gabriel, jel sem s ním a s mojí mámou, která znovu pobývala v Želivě
a mnozí ji z vidění znáte, do tzv. Rodinkova. Cestou jsme plánovali zastavit se na Butkově,
novém poutním místě, které bylo založeno na popud již zemřelého pátera Velly, v Želivě též
známého misionáře. Moje máma tam doposud nebyla. V autě jsem si vzpomněl na sestru
Lujzu, kterou jsem viděl v Uherském Brodě, a která nyní působí v klášteře hned pod poutním
místem. Zavolal jsem ji, že ji pozdravíme a ona nám hned po telefonu zařídila, abychom
nahoru nemuseli pěšky, protože má známého a povolí nám vstup autem až nahoru. Byla to
dobrá správa také pro pátera Gabriela, který se tak pohodlně mohl nahoru dostavit. Navštívili
jsme sestru Lujzu, a pak jsme vyrazili autem nahoru. Cestou jsem se dozvěděl, že povolení
k vjezdu nám dal sám stavitel poutního místa a prý mě osobně zná. Moje hlava je z množství
informací poslední dobou dost děravá a úplně jsem zapomněl na to, že když jsem na tom
poutním místě byl poprvé se sestrami premonstrátkami, požehnal jsem tam malý obchůdek
s náboženskými předměty. V každém případě jsme se autem dostali nahoru a za krásného
počasí jsme tam potkali našeho královéhradeckého biskupa Jana Vokála i s panem stavitelem.
Přijít o něco dřív, nebo později, určitě bychom se nepotkali. Všichni jsme byli v šoku, včetně
pana biskupa. Hold, Bůh se ukrývá v detailu. A to se nám potvrdilo krátce potom, co jsme si
prohlédli poutní místo. Najednou zvonily zvony. Bylo právě 15:00 hod. a páter Gabriel
poznamenal, že v ten den je zároveň svátek svaté Faustiny Kowalské. Div se světe, právě
jsme stáli u kaple s relikviemi svaté Faustiny. Posadili jsme se na lavičku před sochu Panny
Marie vysoké asi 9 metrů a pomodlili jsme se Korunku k Božímu milosrdenství. Připojil se
k nám jeden manželský pár. Po modlitbě jsme zjistili, že manžel té paní spolupracoval na
výrobě kovaných dveří ke kaplím s relikviemi světců z celého světa včetně všech světců
z České republiky. Další setkání s Boží milostí. Kdybych si plánoval, že se sejdu s naším
biskupem na Butkově přesně v hodinu, kdy se autem dostaneme nahoru, a ještě na svátek
svaté Faustíny a v 15:00 hod. se pomodlíme Korunku k Božímu milosrdenství, nikdy by to
takto nevyšlo. Nehledě na to, že jsme u sester dostali výborný oběd a páter Gabriel tam potkal
svého spolužáka ze semináře. Bůh je dobrý a jeho milosrdenství má všechno ve svých rukou.
Všímejme si detailů.
P.S.: Hora Butkov je vlastně kamenolom nacházející se v obci Ladce na Západním Slovensku.
Stavitel poutního místa na popud Eliase Velly je majitel cementárny v Ladcích. Na hoře se
nachází socha Panny Marie, která se tyčí do výšky 9 metrů. Blízko je dvanácti metrový kříž.
Najdete tam zvonici, areál pro sloužení mše svaté, Kapli Božího milosrdenství a spoustu
malých kapliček, ve kterých se nacházejí relikvie nejznámějších svatých. Zmiňme sv.
Norberta, sv. Tomáše Akvinského, sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Anežku Českou, bl. Hroznatu, sv.
Františka z Assisi, sv. pátera Pia, mučedníky komunismu a nacismu atd. Je jich stále víc a víc
a poutní místo se neustále rozrůstá. Každý si tam ale najde i vysloveně svou kapličku.
Opravdu. Na horu vede krásná křížová cesta. Na webových stránkách najdete všechny
informace včetně živé kamery. Víc na: http://www.krizbutkov.sk
