Irena

Teprve ve světle, které mi vzešlo z obrácení jako Boží milost, mi došlo, jak jsem své křesťanství žila nekřesťansky. Jako rutinu, pravidla a morálku bez vztahu s Bohem, povrchně a sobecky. Když se ohlížím na ta léta zpět, přepadá mě velká lítost nad promarněným časem, příležitostmi, které jsem nevyužila, dary, které jsem nerozbalovala a působila tak Bohu bolest neopětovanou láskou.

Ale protože On je trpělivý a věrný, tak mě přece jen dostal.

U začátku mého obrácení byla kniha Eliase Velly – Duch Svatý, pramen života, a tím se mi začaly otevírat netušené horizonty. Duch Svatý byl pro mne do té doby velká neznámá. Začala jsem postupně poznávat pravdu o Bohu, o sobě samé. Duch Svatý mě začal usvědčovat, těšit a vést skrze četbu Písma a další duchovní knihy, různé přednášky a kázání především od otce Kodeta. Bůh mi vložil do srdce touhu víc a docela jinak se modlit. Pak přišla moje první charismatická konference v Brně v roce 2014 a návrh jednoho kněze ze Želiva pustit se do kurzů Alfa (o základech křesťanské víry). Teď vidím, jak tato zkušenost byla pro mě důležitá a posunula mne dál. Vedle toho kněze a fantastické příležitosti k duchovním cvičením v klášteře vděčím za mnohé Honzovi V., se kterým jsem objevila společnou modlitbu a oporu v člověku, s nímž jsem duchovně takzvaně na stejné vlně.

Protože Bůh je nekonečně dobrý a marnotratně štědrý, obdaroval mě novými přáteli, společenstvím vzešlým z Alfy a ze semináře Život v Duchu. Vím, že má pro mě uchystáno ještě mnohem víc, než-li si vůbec umím představit.
Pochopila jsem, že obrácení a život s Bohem, tak jak to Pán s námi všemi zamýšlí, je program a cesta na celý život. Stále se nechat vyučovat Duchem Svatým, neupírat Bohu právo na to, abychom se jím nechali milovat a v jeho síle milovali svět.