Věříme v radostnou zprávu

„V mnoha církvích se dobrá zpráva nenápadně změnila na dobrou radu: Takhle byste měli žít, říkají. Takto byste se měli modlit. Tyto metody vám pomohou stát se trochu lepšími křesťany, lepšími lidmi, lepšími manželkami nebo manželi. A především – tady je způsob, jak se můžete ujistit o tom, že jste na správné cestě, abyste to po smrti měli dobré. (…) Toto je dobrá rada, ne zpráva. Smyslem rady je přivést vás k tomu, abyste udělali něco pro dosažení kýženého výsledku. Na dobré radě není samozřejmě nic špatného. Všichni ji potřebujeme. Ale není to totéž, co zprávs, novinka. Zpráva je oznámení, že se odehrálo něco důležitého. A dobrá zpráva je to, co je podstatou příběhu o Ježíši a jeho následovnících.“ (z knihy od N. T. Wrighta: Jednoduše dobrá zpráva, Praha: Návrat domů, 2009)

Ano, zaměnit dobrou zprávu s dobrou radou je omylem, který se objevuje i v našich kostelích. Jistě je důležité, jak píše N. T. Wright, dávat a dostávat dobré rady, obzvlášť když vám na někom záleží. Ale dobrá zpráva, tedy evangelium, je opravdu něco úplně jiného. I nám kněžím se stává, že v tom občas máme „takový hokej“. A snadno pak mohou křesťané ztotožnit evangelium s morálkou. Samozřejmě, křesťanská morálka je důležitá, ale je pouze ovocem toho, že první následovníci Krista přijali dobrou zprávu. Když kdysi nějaký vladař dobyl nové území, jeho obyvatelům se zvěstovala zpráva, která měla dopad na jejich současný život. Podobně je to se zprávou křesťanskou. Něco důležitého se stalo, navíc něco velmi dobrého. Stalo se to v minulosti, ale má to dopad na naši současnost.

Dobré skutky nekonáme proto, abychom byli spaseni, ale proto, že jsme byli spaseni.

Kdybychom to měli převést do každodenního křesťanského života, tak dobré věci konáme ne proto, abychom získali odměnu, tedy abychom byli spaseni. Dobré věci konáme proto, že jsme již byli spaseni. Zkrátka, dobré skutky, snaha o dobrý život, jsou odpovědí na to, že Pán Ježíš Kristus za nás položil život, když jsme ještě byli hříšníky (srov. List Římanům 5,8), když jsme si to nezasloužili. Již za nás zaplatil svou smrtí, abychom patřili mezi zachráněné, milované Boží děti. Dluhy nám již byly odpuštěny, protože On je zaplatil za nás. A to nás vede k lásce k Bohu a touze, abychom se podobali jeho Synu. V modlitbě prosíme o to, aby nám Bůh dal svou milost, nezasloužený dar proměny. Sami se totiž nemůžeme změnit, ale Duch Svatý, kterého nám Bůh sesílá, to může udělat v každém z nás.

Co se tedy stalo a jaká je ta dobrá zpráva, která se týká i Tebe?

V knize Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova) se píše: „Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto zákona a dodržovat je.“ V Listě Galatským se píše to samé: „Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“

Tyto citáty říkají, že každý, kdo nedodrží byť jen jednu jedinou čárku ze Zákona, je proklet, tedy je odsouzen, nezaslouží si život atd. Ne, nevytrhli jsme to z kontextu, protože když si přečtete celý Starý Zákon, přesně podle těchto slov se ve většině případů chovali lidé, a tak se i cítili. A aby alespoň trochu vykompenzovali Pánu Bohu to, že nedodržují Zákon, každý rok zabili beránka za hříchy všech lidí. Ale protože žádný beránek nemohl vynahradit Pánu Bohu lásku, kterou by ho člověk měl milovat, dělali to každý rok. Představte si těch beránků! A stejně měli pocit nedokonalosti, viny, hanby a strachu!

A teď se vpravdě podívejme na sebe. Může někdo z nás říct, že je bez hříchu? Ne. Pokud by to řekl, lhal by sám sobě. Inu, všichni, kdo hřešíme, jako bychom jezdili na červenou. A to se nikdy nevyplácí. Je to taková zbytečně riskantní adrenalinová jízda, kdy se řítíme do smrti. Zkrátka hřích. Jedeme tam, kam nemáme. Člověk neustále jezdící na červenou dřív nebo později skončí tam, kde nechce. Ve smrti. Bible by to znázornila jako člověka na kříži, protože říká, že každý, kdo visí na dřevě, je prokletý. Člověk hřešící je vlastně člověk ukřižovaný na kříži, člověk prokletý, protože nic dobrého ho již nečeká.

Ježíš Kristus o sobě na mnoha místech říkal, že přišel zachránit ztracené, odsouzené, nemocné, mrtvé. Byl nevinný a zemřel jako nový beránek, a to na kříži, kde by měl správně viset každý hříšník. Každý z nás. Rozhodl se po domluvě se svým Otcem přijít na svět a vykonat dokonalou oběť. Uznejte, že obětovat nedokonalého beránka každým rokem za hříchy všech lidí je nedostatečné. Ale když za Vás položí život sám Boží Syn, který se stal člověkem, to je již „jiné kafe.“ A to se právě stalo. To je ta dobrá zpráva. Ježíš se rozhodl postavit na místo každého člověka, každého hříšníka. Cítíš se odsouzený, zahanbený nebo vinen za to, jak žiješ (problém je ovšem také, když si myslíš, že žádný hřích nemáš)? V tom případě tou dobrou zprávou pro Tebe je skutečnost, že když Ježíš umíral na kříži, umíral tam za Tebe. Visel tam za Tebe.

Je to jako kdybys měl sedět na lavici obžalovaných, protože jsi spáchal závažný prohřešek, za který ti hrozí něco, co ani nemůžeš zaplatit a Ježíš jako tvůj přítel ti řekne, že se tam za Tebe postaví On, abys nebyl odsouzen. A to je radostná zpráva. Náš Bůh, ve kterého věříme, je tak dobrý, že místo toho, aby nás odsoudil, poslal na svět svého Syna a spolu s ním (protože v tom byli zajedno) se rozhodl obětovat Jej za nás, abychom nebyli odsouzeni. Jestliže uvěříme, že Pán Ježíš zemřel za naše hříchy, pak zároveň přijímáme, že jsme božími dětmi, že nás Bůh miluje a v každém z nás vidí i Ježíše, který za nás položil život. Miluje nás stejnou láskou jako Ježíše. To úplně mění naše vědomí o tom, kdo jsme a jaká je naše budoucnost.

To vše můžeme vysvětlit pomocí různých podobenství a v následující době se chystáme toto též zveřejňovat.