Pokud nemůžete z důvodu nemoci do společenství křesťanů a na bohoslužby, můžete kněze zavolat domů, aby Vám pravidelně přinášel svaté přijímání a aby Vám udělil svátost pomazání nemocných k posile a uzdravení.
„Dobrý den, můj tatínek je v pokročilém věku a už několik dní leží doma se zápalem plic. Chtěla bych Vás poprosit, jestli byste k nám nemohl zajet a udělit mu svátost pomazání nemocných. Nemusí to být hned, klidně za tři dny, nebo za týden, podle toho jak Vám to bude vyhovovat,“ řekla paní do telefonu.
Rozhodl jsem se nečekat. Nasedl jsem do auta a dotyčného nemocného ihned navštívil. Muž po osmdesátce ležel na lůžku a na můj pozdrav překvapivě zareagoval, přestože poslední dny ležel často v bezvědomí. Pomodlili jsme se a udělil jsem mu svátost pomazání nemocných. Modlil se tichým hlasem, ačkoliv se mu těžce dýchalo. Kromě toho vyznal všechny své hříchy při svaté zpovědi a přijal Ježíše ve svatém přijímání. Rodina byla nakonec ráda, že jsem návštěvu neodkládal. Nemocný muž se se mnou rozloučil úsměvem na tváři. Cestou v autě jsem měl pocit, že bude dobré, když se za něj ještě večer budu modlit. Ráno o půl sedmé mi zatelefonovala dcera nemocného, že před malou chvíli tatínek spokojeně zemřel.
Ano, byl to jeden z těch případů, kdy se svátost pomazání nemocných stává posledním pomazáním.
Ale je tato svátost jenom pro umírající a je skutečně vždy poslední? Rozhodně ne.
Pro dotyčného nemocného to byla posila na cestě do nebeského domova, aby neodcházel sám. Ježíš v eucharistii se pro něj stal průvodcem na cestě stejně tak jako pro emauzské učedníky, vracející se domů. Pro mnohé se tato svátost stává posilou při nesení různých nemocí a křížů a pro některé dokonce zkušeností s uzdravením.
Tak jako se Ježíš setkával s nemocnými před 2000 lety, tak to dělá i dnes díky této svátosti.
Každý, kdo trpí nějakou nemocí, která mu komplikuje život, má právo zavolat si kněze, aby mu udělil pomazání nemocných, svátost smíření a eucharistie. Mnozí tak ale neudělají. Ukrývá se za tím většinou strach nemocného nebo jeho příbuzných, že když do domu přijde kněz, přinese smrt. To by však bylo kruté poslání kněžského stavu.
Kněz by měl přinášet naději a zbavovat strachu z nemoci a smrti. Pomazání nemocných je dokonce důležitější než pohřbít člověka. Pomazání je totiž svátost, zatímco pohřeb ne.
V druhé kapitole Listu Židům se píše: „Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí.“ Udělit nemocnému svátost pomazání nemocných je společně se zpovědí a eucharistií nejlepším lékem proti strachu a beznaději. Ne marně se proto svátost nemocných považuje za svátost uzdravující. Bůh nechce, abychom se báli smrti, ale abychom žili s pokojem a důvěrou. Strach ze smrti někdy svazuje nemocné, ale i blízké. „Dědeček má ještě čas. Nemusíte chodit!“ Ale kolikrát je to ten nejvyšší čas.
Nárok na svátost nemocných mají všichni nemocní, staří i mladí a ne jenom umírající. Může se přijmout několikrát v životě podle potřeby a zdravotního stavu.
Od reformy II. Vatikánského koncilu bychom měli zapomenout na výraz „poslední pomazání“. Nejde o poslední pomazání, ale o pomazání na posilu a uzdravení v souladu s Boží vůlí. Ne každý, kdo přijme tuto svátost, odchází uzdraven. Důvodem je nejčastěji nedostatečná víra v sílu svátosti nebo nevyznaný hřích. Někdy Hospodin nezbavuje nemoci, ale dává posilu k nesení kříže. Nevíme, proč dopouští některá trápení, ale spoléháme na to, že je s námi, jak o tom mluvil jeho Syn Ježíš. Jsou to totiž jeho bolesti a trápení, které na sebe vzal, a které s ním snášíme. Ne na všechny otázky dostaneme hned všechny odpovědi. Každopádně Ježíš učí, že největší nemocí člověka není ztráta fyzické nebo duševní síly, ale HŘÍCH. To je ta největší rakovina. Ta pozemská rakovina vezme člověku jen pozemský život. Rakovina duše, a to je hřích, mu vezme Boha – zdroj věčného života. I proto Ježíš před uzdravováním nemocným nejprve odpouštěl hříchy. Odpuštění znamená zbavení člověka překážek, které znemožňují, aby Bůh vstoupil se svou uzdravující mocí. Proto se všem přijímatelům pomazání nemocných doporučuje jít ke zpovědi a odstranit překážky pro Pána Boha. Nejlepší cesta k uzdravení má totiž jméno POKORA.
Každoročně v postní době vysluhujeme svátost pomazání nemocných v kostele všem pokřtěným starším lidem a nemocným fyzicky nebo psychicky.
